Před rokem
Před rokem
Před rokem byl do ní Martin zamilovaný, jenže ona jeho city neopětovala. Nějak nebyla připravená na vztah a vůbec na vztah s ním. O takové možnosti nechtěla ani slyšet, a tak si ho vůbec nepřipustila k tělu. On se snažil získat si její srdce, ale marně. Celý rok se pak neviděli. Jenže nyní se znovu střetli tváří v tvář.
.....................................................................................................................................
Když ho Kamila uviděla, tázavě si ho celého prohlídla. Martin byl nějaký hezčí než před rokem. Celý nějak zmužněl a vůbec, už nevypadal jako malý pubertální kluk, ale jako fakt zajímavý a sympatický muž.
Když ji Martin uviděl, divně se mu zatočila hlava, vzpomněl si na to, co k této holce cítil před rokem a vůbec se nechápal. Jak ji mohl mít rád, vždyť ona za to nestojí a teď, jak se na něj divně dívá, určitě si ho pamatuje a v duchu si říká: "Cha, to je ten trapák, co mě před rokem balil, nemá šanci! Snad si mě nevšimnul a nebude mě balit i teď." No to nebudu, holčičko, už jsem z toho vyrostl, i když pořád jsi fakt roztomilá, ale teď už vím, že nejsi střed vesmíru. Za ten rok se toho tolik stalo, i když jsem na tebe nezapomněl, bohužel. Sice už jsem na tebe nemyslel ve dne a v noci, ale občas se mi myšlenka na tvůj nádherný úsměv vloudila mezi ty ostatní.
Jak se na ni divně díval, cítila se před ním najednou trapně, trapně za to, že ho tak krutě odmítla. Chovala se k němu až moc chladně. Jenže někde v hloubi duše tušila, že by jim to před rokem stejně spolu nevyšlo. Jenže teď, teď věřila tomu, že by jim to vyjít mohl, jenže jeho pohled byl tak vyčítavý a hlavně chladný, až se zalekla. Bylo jí líto toho, jak hloupě se chovala před rokem, teď by Martínka nejraději celého zulíbala od hlavy až k patě. Před rokem byla namyšlená nána! Ne, nešlo tu tehdy o krásu, ale o to, že její srdce patřilo jinému a ona o jiné kluky neměla zájem. Nyní věděla, že to byla chyba, že byla velmi hloupá. Teď už se tak chovat nechtěla, jenže jak se zdálo, bylo pozdě. Pro Martina byla míň než vzduch.
Ta holka mu nedala spát, myslel na ni ve dne i v noci. Od té doby, co ji po roce znovu spatřil, jeho dřívější pocity se projevily ještě ve větší míře než před rokem. Byl to hrozný pocit, plný utrpení, ale zároveň to byl ten nejkrásnější pocit ze všech na světě. Tato dívka v něm vyvolala to, co žádná jiná před ní. Zdálo se mu, že je to jen hloupá platonická zamilovanost, jenže když se nad tím hlouběji zamyslel, s hrůzou si uvědomil, že je to mnohem víc, než jen zamilovanost a už vůbec ne hloupá!
Ach, Kamča, kdyby tak věděla. Ne, radši kdyby nevěděla! Ještě by ho zase odmítla a vysmála se mu. Jak hrozně ho tato myšlenka trápila. Když na ni myslel, bylo to, jakoby týral sám sebe. Připadal si jako masochista, ale myslet na ni, to bylo takové pokušení. Jenže myšlenka na ni byla tak zrádná, ostatně stejně jako samotná Kamila. Ta holka se zdála být ta největší, ale zároveň nejmilejší a nejsladší potvora na světě. Vypadala tak chladně, ale na druhou stranu z ní vyzařovala jakási podivná aura, která ji dělala tak přitažlivou, že vždy, když ji Martin viděl, podivně se mu zatočila hlava a nedokázal myslet na nic a nikoho jiného než na ni, před ní skoro nedokázal ani chodit!
Ani nevěděla jak, a prostě jednoduše ztratila hlavu a také i srdce. Nechtěla se jen tak zamilovat, ale stalo se. A zrovna do Martina! Jak na potvoru! Do kluka, kterého před rokem odmítla! Nadávala si do těch nejsprostějších nadávek, jenže nic jí nebylo platné, věděla, že jen tak Martinovu lásku nezíská, vlastně vůbec nedoufala v to, že by na ni měla nárok. Neměla ani na špetku jeho sympatií za to, jak se k němu chovala ... Marně se trápila, po domě chodila jako tělo bez duše a šklebila se na sebe do zrcadla. Nechápala, jak do ní mohl být zamilovaný. Ano, být zamilovaný ... teď už totiž není :( Ale zato ona je do něj. A to pořádně!
Věděl, že už jí nesmí vidět, nebo se zblázní, ale přesto chodil místy, kde by ji potencionálně mohl potkat, tajně v hloubi duše čekal, že se někde zpoza roku vynoří a projde kolem něj. Tajně doufal, že ji zase uvidí, ale zároveň se toho okamžiku strašně bál. Nechtěl ji vidět, jelikož pohled na ni by ho možná už dorazil a on by uprostřed ulice padl na kolena, jak malé zraněné světu neznalé mládě. Nechtěl si připustit svou slabost, ale copak to šlo, když jeho slabostí byla právě ONA! Ona, jeho letní láska.
Při myšlence na něj jí srdce splašeně bilo, neměla chuť na jídlo a na jiného kluka se od té doby, co ho spatřila, ani nepodívala. Rozhodla se, že něco musí podniknout, aby zahnala myšlenky na něj, ale zároveň na něj myslet chtěla, protože díky tomu se v ní rodil tak slastný a radostný pocit. Doma byla nuda, to by člověk neřekl, že se o prázdninách bude nudit. Tolik činností měla naplánovaných, jenže nyní se nemohla ani na jednu z nich soustředit.
Dlouze se přehrabovala ve skříni, aby nakonec vylovila jedno ze svých nejoblíbenějších a nejhezčích triček, pěkně se učesala a vyrazila ven, jen tak si pročistit hlavu. Bylo krásné slunné a letní odpoledne, sluníčko svými paprsky hladilo všechny kolemjdoucí lidi, a nejen je. Naštěstí to nebyl ten horký letní den, ve kterém se všichni zpocení plazí po ulici, dnes naproti ostatním dnům bylo strašně příjemně. Teplota se nevyšplhala do závratných výšin, ale také ani nespadla pod bod mrazu. Venku pofukoval svěží letní větřík, který Kamile čechral vlasy. Jen tak šla a přemýšlela a po té se najednou zarazila, její myšlenky se celou dobu samozřejmě točily jen kolem Martínka, ale to nebylo všechno, uvědomila si totiž jednu další hroznou věc, že chodí potencionálními cestami, na kterých by se ON mohl objevit. V duchu si za tohle nadávala, ale přesto s touhle náhodou procházkou nepřestala a jen s radostí a nadějí v ní pokračovala.
Martin seděl znuděně doma a koukal na televizi, ani nevnímal, co v ní dávají a místo hlavní hrdinky si přestavoval jen sladkou Kamilu. Nechtělo se mu nic dělat, kámoši ho lákali na koupák, ale on neměl nejmenší chuť se bavit a užívat si krásného slunného odpoledne. Jo, to kdyby za ním přišla ONA, to by bylo jiné, to by s ní šel až na kraj světě!
Martin se zamračil, byl pobouřen svými myšlenkami a styděl se za svou naivitu a za svou slabost pro ni, nechápal se, co to s ním zase bylo?
Zamotala mu dočista hlavu. Panejo, on začal bláznit, protože nebyla minuta, ve které by si na ni nevzpomněl.
Zasněně se rozhlížela kolem, snažila se být nenápadná, ale moc jí to nešlo, hledala pohledem Martínka, jenže ten tu nikde nablízku nebyl, kdo ví, kde mu byl konec. Ale i kdyby ho potkala, co by se stalo? Nic! Jen by kolem sebe prošli a to by bylo vše, beztak by se na ni ani nepodíval, smutně si povzdechla.
Zabila touhle činností celé dvě a půl hodiny a stejně to všechno vyšlo nazmar. Poté se zklamaně vrátila domů.
Už to byly celé dva týdny, od té doby, co ji spatřil, jenže mylně si myslel, že čas všechny rány a staré lásky znovu zahojí, jenže přesto s přibývajícím časem jeho láska k ní stále rostla a rostla.
Kamarádka ji vytáhla ven na nákupy, jenže na tohle Kamila neměla ani nejmenší náladu, na co mít nové hadříky, když je nemá komu předvádět, ani by z nich neměla radost, věděla, že mít pěkné oblečení není v téhle chvíli důležité. Jediná věc, na které teď záleželo, byla láska. Ten nejkrásnější pocit na světě. Její láska, ach Martínek.
Kámoši ho vytáhli ven, ani nevěděl, kam mají namířeno a jaká bude náplň jejich činnosti, ale přeci jens nimi šel, věděl, že nemůže celé prázdniny jen tak zabít doma. Musí se bavit, i bez ní. Musí se s tím smířit, že do toho zase spadl a hlavně se z toho rychle vyhrabat.
Pořádně ani nevnímal cestu, po které šli, nevnímal domy, lidi okolo, když konečně začal trošičku vnímat, uvědomil si, že jsou na městě a v hlavě se mu objevila zase ta zrádná myšlenka na ni. Jeho kámoši dělali různé vtípky a vymysleli si novou hru, ve které hodnotili holky kolem sebe.
"Hele, koukněte se na ty dvě brunetky, co právě vycházejí z toho obchodu, to jsou ale kočky, takové mít v posteli," mlsně se olíznul jeho kámoš Adam.
Martin se jen nevzrušeně podíval na objekt Adamova zájmu a v tu ránu v něm zatrhnulo a zastavil se pro něj celý svět. Jedna z těch "koček" byla právě Kamča.
Kamila byla celým tímhle nakupováním pěkně znechucená. Nudilo ji to až k smrti. Klára se královsky bavila a to bylo hlavní, našla dnes v obchoďáku pěkné tři moderní kousky a tak byla navýsost spokojená a očka jí jen zářila. Kamča už byla rozhodnutá jít domů, tohle už byla poslední kapka, poslední obchod, který dnes navštívili, už ji to tak děsně nebavilo. Byla strašně ráda, když vypadly z obchodu a ona se konečně mohla nadýchat čerstvého vzduchu. Vyšla ven a usmála se, když tu pořádně zaostřila na partu kluků, která procházela kolem ní a úsměv jí zmrznul na rtech. V té partě totiž spatřila Martínka.
"Čau holky," nenechal se zahanbit Dan a oslovil ty dvě hnědovlasé krásky.
Jedna z nich se na něj zářivě usmála a pozdrav mu oplatila, druhá na něj jen nechápavě hleděla a oči jí těkaly z něj na Martina. Celá parta kluků vycítila příležitost a nahrnuly se k holkám. Martin pořádně nevěděl, co se tu děje a stále byl z této celé situace mimo, ani pořádně sám nevěděl, jak se sem dostal. Když se podíval na Kamču, zjistil, že ona stojí dost vyjeveně a nejistě na místě a chudinka sama také pořádně neví, co se děje a je z celé situace pořádně zmatená. Postřehl, že kluci se stihli seznámit s Kamčinou kamarádkou, mimochodem jmenovala se Katka a byla až moc vstřícná a stále se usmívali, ale ona ho nezajímala, jeho oči tu byly jen pro jednu jedinou osobu, samozřejmě pro NI!
Kluci se kolem nich tak rychle nahrnuli a ona ani nestihla zaregistrovat, co se tu pořádně děje. Nechápavě se podívala na Martina a on jí svůj nechápavý pohled oplatil. Katka se zatím stihla seznámit skoro s celou partou kluků, dokonce došla i k Martinovi a i tomu chtěla lípnout pusu na seznámení, ale on uhnul a jeho oči hleděli jen na ni, po té se v něm ale něco zlomilo, podíval se na Katku, představil se jí, ale přesto se nenechal políbit. Ostatní kluci chtěli tento seznamovací rituál podniknout nejen s Katkou, ale také i s ní, jenže ona nestála o nějaké seznamovací políbení a tak pusy od všech odmítla a jen jim přátelsky podala ruku. Kluci jim sdělili, že mají namířeno do parku, jen tak si tam sednout a poflakovat se a nabídli jim, zda by se k nim nechtěli připojit. Kamči se celá tato situace zdála být tak zamotaná a zvláštní, ani ve snu by ji nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát, že by mohla dostat takovou příležitost!
Vyrazili, celá parta se pohnula, čtyři jeho kámoši, Katka i Kamča, tři z jeho kamarádů se začali motat kolem Katky, protože ta byla o dost vstřícnější, ale Patrik se přeci jen nenechal zahanbit a začal se bavit s Kamčou. Martin se pomalu vydal za nimi a po té si uvědomil, že by se měl konečně vzpamatovat a chopit se této jedinečné šance k tomu se s Kamčou sblížit, když už by nezískal její lásku, tak by alespoň mohla být jeho kamarádka. Přeci jen tahle chvíle s ní je velice vzácná a kdo ví, jak dlouho ještě bude trvat.
Patrik jí něco vykládal, skoro ho nevnímala a odpovídala mu jedním slovem, v krku měla obrovský knedlík a třepala se jí kolena. Vůbec ji nezajímalo, co jí Patrik vykládal a místo toho hledala pohledem Martina, ten se najednou objevil vedle ní a kupodivu se na ni vřele usmál. Ona prvně nevěděla, co má dělat, ale pak se vzchopila a úsměv mu vzápětí opětovala.
Nechápal, kde vzal tu odvahu, usmát se na ni, ale přeci to udělal a k jeho radosti ona mu úsměv vřele oplatila. Jeho srdce udělalo bláznivý obrat a on sám se najednou cítil o sto procent šťastnější, dodalo mu to sílu, energii, novou chuť, konečně se mu nezdály tyto prázdniny zase tak ztracené, i kdyby tohle měl být jediný okamžik, kdy by měl být s ní, přece to stálo za to.
Bylo to zvláštní, ale Martin si s ní najednou začal podívat, hltala každé jeho slovo a její odpovědi nebyly jen jednoslovné jak to dělala u Patrika, Patrik chvíli jejich rozhovor poslouchal a snažil se zapojit do konverzace, ale když zjistil, že ho tato dvojice totálně ignoruje, zdekoval a se a připojil se ke skupině Katčiných obdivovatelů.
Kamča a Martin si spolu vykládali celý večer a přítomnost ostatních lidí z party totálně ignorovali, svět nyní patřil jen jim a oni si toho měli tolik co říci. Bylo to až zvláštní, jak si rozuměli. Stále se smáli a bylo jim spolu tak dobře. Když se den blížil ke konci a všichni se rozcházeli domů, vyměnili si ještě čísla a pak se definitivně rozloučili.
Kamča ležela v posteli a pokoušela se usnout, nemohla a ani nechtěla, stále snila, i když byla stále ještě vzhůru, snila o Martínkovi, po dnešku už do něj byla zamilovaná opravdu totálně, tento kluk byl její ideál, nikoho lepšího ještě neviděla. On byl tak sladký, dokonalý, při vzpomínce na něj jí bylo srdce a ona by nejradši skákala radosti. Když po té konečně podlehla spánku, usínala s blaženým úsměvem na ústech.
Martin ležel v posteli a díval se na displej mobilu, stále si četl její číslo dokola a nemohl přestat myslet na dnešní krásný den a navíc, co bylo nejlepší, to nejúžasnější na světě, domluvili se, že spolu půjdou ven i zítra! Jeho srdce bilo v radostném rytmu a celý se cítil tak, jakoby se vznášel vysoko v oblacích. Kamča byla tak hodná, milá, sladká, tak prima, prostě jedním slovem dokonalá holka a on věděl, že ji miluje, zdálo se to bláhové, ale bylo to tak. Nemohl dlouho usnout a ani nechtěl, milá Kamča ho v myšlenkách doprovázela až do té doby, než upadl do sladkého spánku, byla to jeho nejlepší noc života, usínal s blaženým úsměvem na rtech.
